Přiznám se, že vidět mě v tolika barvách je spíše ojedinělé, nicméně když už se do barev pustím, tak si říkám, že to musí být vidět pořádně. A tím nemyslím samozřejmě neonové barvy. Ty ponechám maximálně posilovně.
V případě, kdy se rozhodnu pro takto barevný outfit, se řídím v podstatě jen jedním pravidlem, a sice, že všechny barvy volím ve stejné sytosti. Já tentokrát oblékla zelený svetr, žlutou zavinovací maxi sukni a neméně barevně výrazné psaníčko. U něj bych se chvilku zastavila. Nikoliv však pro jeho barvu. Ale proto, že jsem mu dala přednost před kabelkou do ruky/na zápěstí či přes rameno. 
Psaníčka, obzvláště v maxi velikosti, se mi líbí. Většinou ale vítězí praktično a sáhnu po kabelce s uchem. Každopádně jsem se na to trochu zaměřila a nyní, častěji než dříve, nosím psaníčka. Hlavně ta velká. Vždy, když je to alespoň trochu možné.
Je to vlastně docela nezvyklé. Vidět to v ulicích nebo ho rovnou sama nosit. Chodit s ním, jezdit, shánět, zařizovat, vyzvedávat a vůbec vlastně “odsloužit” běžný den s psaníčkem v ruce nebo v podpaží. Ne večer do divadla, na večeři nebo na rande, ale prostě jen tak. Má to své kouzlo. Ani nemusím mít vysoké podpatky a cítím se…více žensky. Je to fajn změna. Tak když Vám to někdy program všedního dne dovolí, vyražte! Uvidíte jak se budete cítit nevšedně.
Přeji pestré dny všem.
Jana_IFS